ŠTĚDRÝ VEČER – DEVATERO JÍDEL
Podle staré tradice se na štědrovečerním stole mělo objevit „devatero jídel“, většinou takových, které symbolizovali plodnost a hojnost – z obilných zrn kroupy a krupky, dále luštěniny, mákl, houby a pro zdraví nesměl chybět česnek a med. Nezbytným doplňkem na stole byl bochník chleba a vánočka, i když je nikdo nejedl.
Prvním chodem byla polévka – čočková nebo hrachová, v chudších rodinách mívali kyselo nebo polévku houbovou. Oblíbeným štědrovečerním pokrmem, než se všeobecně rozšířila smažená ryba, byl „černý Kuba“ z trhaných krupek a sladký jahelník se sušenými švestkami.
OD RÁNA DO SETMĚNÍ
Štědrým dnem končilo čtyřnedělní předvánoční období provázené přípravami na důstojné oslavení Kristova narození. Ten měl pro venkovany zvláštní kouzlo, kterému přispěla i církev půvabnou legendou o malém Ježíškovi. Už v dávných dobách byl 24.prosinec spojen s představou o počátku nového roku a ten, má-li být dobrý, musí i dobře začít. Proto se v ten den lidé obdarovávali, připravovali hojnost jídel, začínali některé práce a věřili, že jim tajemné přírodní síly pomohou odhalit budoucnost, zapůsobit na úspěch v příštím roce a ochránit zdraví i majetek. A jaký kdo bude o Štědrém dnu, takový bude po celý rok.
ŠTĚDROVEČERNÍ VĚŠTBY A PRAKTIKY
Jakmile skončila sváteční večeře, všechny drobečky se pečlivě smetly, vynesly a zakopaly pod ovocné stromy pro lepší úrodu ovoce. Rybí kosti patřily ohni, aby neškodil. Skořápky z ořechů, kus jablka a vánočky hozené do studně měly zajistit po celý rok dostatek dobré pitné vody. Pak se roznášela štědrovečerní výslužka. Zbytky od večeře se rozdělily po celém domě tak, aby se dostalo na všechna hospodářská zvířata. Nyní také nastal ten pravý čas na všelijaké věštby a magické praktiky, prastaré zvyky a obyčeje, kterých fantazie lidu dokázala vymyslet nekonečné množství. V míse s vodu se pouštěly hořící svíčky v ořechových skořápkách a házelo se střevícem. Oblíbené věštění bylo pomocí obrácených talířů či hrnečků, pod které se ukryly různé věci. Každý si vybral jeden a pod ním našel buď:
KOLEDA
K vánočním svátkům patřily také vánoční obchůzky – štědrovečerní, štěpánská, novoroční a tříkrálová, spojené s koledováním. Návštěvy příbuzných a sousedů v ten čas, spojené s přáním štěstí, zdraví a malou odměnou, je prastarý obyčej. Přes všechnu snahu církve koleda neměla nikdy náboženský ráz, přestože kdysi chodili koledovat kostelník a ministranti. V dávné minulosti byly tyto naopak doprovázené veselím a různými taškařicemi. V 19.století se koledování stalo hlavně záležitostí chudších lidí na vesnici i ve městech a znamenalo pravidelné přilepšení k jejich skrovným příjmům.
VÁNOČNÍ NADÍLKA
Už středověké prameny vypovídají o tom, že k vánočním svátkům a zejména ke Štědrému dnu patřilo obdarovávání bližních jako projev lásky, úcty a přátelství. Obdarovávali se lidé ve městech i na venkově, chudí i bohatí, každý podle svých možností a zvyklostí. Na vsi dávali hospodáři o štědrém dnu své čeledi jako výslužku bochník chleba, vánočku , ovoce a taky látku na šaty a peníze. Ale dávat dárky dětem pod stromeček je až novodobý obyčej. Dříve bývala tato nadílka spíše symbolická – jablíčka, oříšky, drobná hračka pro radost a jen výjimečně nějaké oblečení. V zámožnějších rodinách a na statcích dostalo dítě pravidelně nějakou stříbrnou nebo zlatou minci, kterou mu stejně hned uložili do budoucího věna.
